Toulky Zahradou Čech: Nádherná brána plná mečů

Toulky Zahradou Čech: Nádherná brána plná mečů

Je legendární. Je krásná. Je tajemná. Porta Bohemica, Brána do Čech. Úchvatný meandr Labe hloubený vodou už od třetihor v masivu skalnatých kopců.

Informace

Přísně vzato, jde vlastně jen o čtyři kilometry proti proudu Labe od Libochovan po Velké Žernoseky, přičemž vrcholy brány tvoří kopce Dobrý (na levém břehu) a Hrádek (na břehu pravém). Už dávno je ale zvykem chápat Bránu do Čech jako celý úsek od Ústí nad Labem až po Litoměřice. My se nicméně dnes budeme důsledně držet původního označení a prozkoumáme obě strany Porty Bohemiky.

Po levém břehu

Východištěm nám pokaždé budou Velké Žernoseky. K prozkoumání levého břehu však nebudeme muset býti zdatnými plavci, ani se trmácet až do Litoměřic k mostu přes řeku. Velké Žernoseky totiž mají přívoz a to ne ledajaký. Tenhle přívoz je legendou. Po předlouhá léta tu převozníkoval pan Emil Gudera. Tehdy stačilo přiložit dlaně k ústům a poslat po vodě výkřik „Přívoz!“ a bezmotorová loďka se vydala zdolávat silný proud řeky, aby vás mohla převézt. V roce 1968 bylo převážení konec, ostatně stejně jako mnoha jiným věcem. Od roku 1999 ale Velké a Malé Žernoseky opět spojuje lodní cesta. Dnes už je loďka vyzbrojena motorem a slyší na jméno Ludmila. Svěříme se tedy do její péče a necháme se přeplavit do Malých Žernosek. Na břehu se o nás začnou prát dvě naučné stezky. Odoláme lákání vinařské stezky a vydáme se po té zbrusu nové, která se jmenuje Brána Čech. Povede nás vzhůru do zalesněného hřebene lemujícího říční koryto. Cesta je ozvláštněna deseti informačními tabulemi, ze kterých se člověk dozví leccos a ještě ke všemu v souvislostech, takže výlet jakoby dostal čtvrtý rozměr. A je to věru pestrá cesta – vinice, svah nahlodaný lámáním kamene, nečekané průhledy na pableskující hladinu řeky i výhledy na Portu Bohemiku a pravobřežní kopce. Samozřejmě, že ústředním motivem jsou tři mohutné kříže na protější Kalvárii. Žádný strach, i na ty dojde – a to velmi zblízka. Ani ne čtyřkilometrová procházka končí u kapličky pod lipou v Litochovicích nad Labem, odkud se dobrodiním železnice dostaneme, kam nám třeba.

Výstup na Kalvárii

A zase jsme ve Velkých Žernosekách, jenže tentokrát zůstáváme věrni pravému břehu, kráčíme po cyklostezce, kterou opustíme u malého viaduktu, podejdeme trať a přidržujíce se očima zelené značky, stoupáme cik cak stezkou, nebudu vám lhát – docela příkrou, úzkou, uzoučkou, že se dva sotva vyhnou, větve, kořeny, tu a tam si déšť kus pěšiny urval pro sebe – ale žádný strach, není to daleko, slabou půlhodinku a jsme nahoře. Strž, kterou jsme stoupali, ale není jen terénní překážkou, kterou je třeba prosprintovat se zavřenýma očima. Stoupáme totiž částí přírodní rezervace a tak nás možná překvapí vzácná ještěrka zelená, která si nás prohlíží ze sluncem rozpáleného kamene, kdykoli připravena zmizet jako dým, i pozoruhodné rostliny a květiny. Především na jaře se tu brodíme žlutým mořem tařice skalní. Jsme nahoře a kráčíme ke Kalvárii, které se také někdy říká Tříkřížový vrch. Slíbil jsem vám kříže – a už jsme u nich. Je odtud úžasný výhled - zaručeně nejkrásnější pohled na Portu Bohemiku, ale také spektakulární podívaná na České středohoří. Ty tři kříže tu jsou už dlouho. Poprvé byly vztyčeny v roce 1587 a od té doby se vždycky našel někdo, kdo je obnovil. Traduje se o nich pověst, že se tu ruku v ruce vrhly ze skály tři přítelkyně pro nešťastnou společnou lásku k témuž rytíři, ale důvod vztyčení bude jiný. To nám ostatně dojde, až se budeme chvíli procházet po přilehlých vršcích. Nedaleko narazíme na kapličku sv. Huberta a opodál na barokní kapli Panny Marie. I jméno vrchu – Kalvárie – odkazuje k náboženským, ne-li přímo poutním důvodům. Jako je tomu ale velmi často, i tady křesťané navazovali na pohanské předky. Historie místa totiž sahá opravdu hluboko do minulosti a pro nás je to vítaná příležitost zapojit fantazii a s přivřenýma očima brouzdat časem.

V hlubinách času

Stojíme vysoko nad korytem Velké řeky, právě jsme se vrátili z jejího břehu, kde byla provedena rituální oběť – do vln živlu byly obřadně vhozeny meče padlých bojovníků. Tady, na vrcholu skalního ostrohu, ještě nejsou žádné kříže, přesto jde o posvátné místo. Je tu akropole rozsáhlého hradiště, ke kterému se sestupuje severním směrem přes mělký žleb. Z jihu a západu je skála chráněna řekou, z východu strmou roklí, ale na severu se zdvihají mohutné dvojité valy. Místo je dokonale opevněné, bezpečné a útěšné. Odtud lze úspěšně chránit obchodní cestu po řece. Strážní ohně hoří, padá večer, slunce už se koupe v říční hladině… Pak foukne vítr a vidina je pryč. Stojíme na rozsáhlé plošině, náhorní louce a dodnes jasně rozeznáváme dispozice hradiště. Je prastaré, založeno bylo nejspíše už v mladší době bronzové, a také neobvykle rozlehlé – více než dvacet hektarů. Někdy v 9. století tu dost možní sídlili i bájní Lučané. A že se ještě vracím k těm mečům v řece – to nebyl přelud, z říčního koryta byly skutečně vyzdviženy pozoruhodné archeologické nálezy, kolekce zbraní, ponejvíce pak mečů – dávných obětin.

Přes Strážiště na Kamýk

Naposledy se od tří křížů rozhlédneme po krajině, zaběhneme ještě k nedaleké zřícenině Hrádku a přes hradiště se dobrodiním žluté značky dostaneme dolů, do Libochovan, anebo, vedeni značkou zelenou, která kopíruje cyklostezku, po úbočí Strážiště, dojdeme pohodlně k autobusové zastávce u silnice do Velkých Žernosek. A nemáme-li dost špacírování, pokračujeme rovně a brzy se ocitneme v Kamýku, kde nás čeká pamětní světnička Bedřicha Smetany, půvabná zřícenina a pro nenapravitelné turisty i nádherná naučná stezka Hlinná – Kamýk se dvěma strhujícími okruhy – na tohle České středohoří v kostce ostatně v Toulkách taky dojde.

Tento webový portál byl vytvořen za přispění státního rozpočtu České republiky.