Toulky Zahradou Čech: Nechte se svést a svezte se

Toulky Zahradou Čech: Nechte se svést a svezte se

Nějak jsme si všichni plíživě zvykli na to, že nás kamkoli doveze auto. Mnohé dokonce popuzuje, že se jím nedostanou až k patě rozhledny. Žijeme v době komfortu a pohodlnosti. Jenomže, on je ten komfort dost relativní. Ať chceme či ne, krajina z auta je prostě vždycky poloviční, protože nás od pohledu na ni odvádí řízení, hrající rádio, řádící děti…

Informace

Jako malý kluk jsem jezdil s rodiči na chalupu z Děčína až ke Znojmu. Auto jsme neměli, takže vlakem. Od nádraží do chalupy to bylo 16 kilometrů, takže jsme si vozili kola. Štrapác na celý den, ale úžasné dobrodružství, vzpomínám na to dodnes. A tak jsem si tuhle řekl, co taky jednou nechat auto v garáži a vyzkoušet, jaké by to bylo spolehnout se na dopravní síť? Přinejhorším někde uvíznu, ale Zahrada Čech je tak nádherný kout planety, že si ho rád projdu i pěšky. Tak jsem to zkusil. A hele – jinak už to ani nechci! Nevěděl jsem, jaký způsob přepravy si vybrat dřív.

Po silnici

Nejhustší síť samozřejmě nabízejí silnice. Turistický národ se dělí na dva hlavní proudy – chodce a cyklisty. Pro obě skupiny je dopravní nabídka vážně báječná. Nejen, že každou chvíli potkáte typický zelený autobus, ve kterém se harmonicky mísí domorodci jedoucí do práce či na nákup i turisté toužící zdolat kótu, k dispozici je hlavně jízdní řád cyklobusů, které pojmou jak kola, tak cyklisty a neošklíbají se ani nad pěšími poutníky. A kam člověka dovezou? Asi je to přehnané, ale já měl prostě pocit, že kamkoli. Samozřejmě převážně do kopců, kam šlapat je tak klopotné. Třeba na Verneřicko, do Úštěka, do okolí Milešovky i Košťálova, k Házmburku… Podél Labské stezky zase slouží cyklobusy.eu, které lze navíc, když začnou padat trakaře, využít i jako cyklotaxi. Kdo je chytrý, mrkne navíc na informace o Integrovaném systému dopravy a zjistí, že může dost výhodně kombinovat autobus, vlak i MHD a jezdit na jednu jízdenku.

Po kolejích

Nevím, jak to máte vy, ale pro mě je jízda motoráčkem zvlněnou krajinou pitoreskních kopečků tou největší romantikou ze všech. Ty staré přívětivé vagónky, které jakoby vyjely z úplně jiných časů, jsou plné klidu a pozitivity. Tady se nikam nepospíchá, tady se prostě kouká z oken na tu obrovskou galerii krás přírody, poslouchá se útěšné bubnování pražců, zatímco vítr hltavě nakukuje otevřeným oknem. A nejhezčí jsou dětské oči. Doširoka otevřené, nadšené – a že dnešní děti hned tak něco, co se neodehrává na displeji počítače, nenadchne. Zahradou Čech se dýchavičně prohánějí dva skvosty – Podřipský motoráček a známá Švestková dráha slyšící teď na jméno Středohorský motoráček. Vydejte se s ním z Lovosic směrem na Most, a kde budete mít náladu, vystupte a toulejte se. Všude je to úžasné – Třebenice s Muzeem českého granátu, s expozicí Hradů českého středohoří a půvabnou čokolatérií na náměstí, Třebívlice s malým muzeem Ulriky von Lewetzov a zážitkovým vinařstvím Johan W, Košťálov s až neskutečným výhledem na celé středohoří… A podřipské drncání po kolejích? Z historické Roudnice až k barokní perle na Ohři, zámku Libochovice, přes Lázně Mšené s architektonickými skvosty Jana Letzela, vodní tvrz Budyně nad Ohří s alchymistickou dílnou…

Po vodě

Labe je životadárná tepna Zahrady Čech už od pradávna. Mezi středohorskými kopci je už řekou dospělou, širokou a silnou, takže jet po ní je jednoduše zážitek. Já vyzkoušel všechny způsoby. Jel jsem pravidelnou turistickou lodní linkou 901, i se svým bicyklem (vejde se jich sem až 25) z Ústí do Litoměřic a zjistil, že se touhle lodí dá o prázdninách každý pátek vyrazit na plavbu z Litoměřic, obhlédnout Bránu do Čech, Píšťanské jezero i žernosecké vinice. Pak jsem se projel malou, ale vysloveně přátelskou lodí Marie, která taky pendluje jako linka, ale splní vám i jakákoli osobní přání, i mejdan si na ní můžete udělat. Největší zážitek jsem ale měl z přívozů. Právě tady, v Zahradě Čech, je četnost labských přívozů největší – prudký proud tu přetínají hned čtyři. Ten z Církvic do Dolních Zálezel vám zpřístupní výšlap k rozhlednám Varhošť a Radejčín. Lovosický přívoz vás zaveze do Píšťan, k maríně, k jezeru, na pláž. Žernosecký přívoz nabídne vinice, ochutnávky, tesané sklepy s obřími sudy, ale také Opárenské údolí a Lovoš. Přívoz Nučnice – Nučničky vás zase přiblíží k libotenickému Muzeu kraslic a židovické Levandulové farmě anebo k nádherné dominantě Křešic, raně baroknímu kostelu Nejsvětější Trojice, který se vypíná na skále jako rytíř na koni.

Vzduchem

Bylo mi to málo, chtěl jsem létat jako pták a dívat se shůry na všechnu tu krásu. Nakonec jsem si nemusel slepovat voskem křídla z husích brků, protože stačilo zajít na roudnické letiště a objednat si vyhlídkový let nad Zahradou Čech. Užil jsem si plavný let Cessny 172 (ještě tu létají na strojích Piper Archer) a nemohl se nabažit pohledů do srdce Českého středohoří, na stříbrnou stuhu Labe, kudrnaté kopce i blyštivé skály, korunky rozhleden a hradů, geometrii litoměřických ulic – to kdo nezažil, neví, oč přišel.

Ani pěšky ani na voze

Jak dobře věděla chytrá horákyně – stačí si půjčit koloběžku. Konkrétně v hospůdce Štípárna ve Vescích, na dohled od Řípu. Doporučí vám tu šest tras se čtyřmi místy, kde se dají koloběžky vrátit. A je to zase úplně jiný pocit, trochu běžet a trochu jet podřipskými rovinami… Tak. Teď už víte, že můžete auto klidně nechat doma.

Autor textu: Rostislav Křivánek

Tento webový portál byl vytvořen za přispění státního rozpočtu České republiky.