V bouřlivém 15. století osvědčil jeden z našich nejlépe opevněných hradů své vynikající vojenské kvality, avšak po skončení válek na jeho sklonku už byl opuštěn. Do současnosti se z hradu dochoval zejména mimořádně propracovaný systém zemních fortifikací, který dokonce částečně inspiroval evropské pevnostní stavitelství nastupujícího novověku.
Více z historie
Zřejmě ještě ne zcela dostavěný objekt tehdy napadl vojevůdcův úhlavní nepřítel Zikmund z Vartemberka, jeho útok však byl odražen a Kalich zůstal v rukou Žižkova rodu až do konce husitských válek. Vzhledem k tomu, že i po bitvě u Lipan 30. května 1434 setrvávala posádka Kalicha na ryze husitských pozicích, nařídil roku 1437 císař Zikmund Kalich jako peleš lotrovskou zbořit; obléhání však opět nebylo úspěšné. Někdy poté získal hrad Vilém z Illburka, roku 1467 pak Kaplířové ze Sulevic. Objekt zanikl, snad důsledkem požáru, někdy na přelomu 15. a 16. století. Rozlehlé hradní nádvoří vymezovaly na severu a jihu skaliska nesoucí věže a na zbylých, delších stranách unikátní sypané fortifikace s kamennými plentami. Přístup od severu kontrolovala vysunutá zemní bašta polygonálního tvaru, jenž byla s hradem propojena úzkým koridorem. Podoba a rozsah fortifikačního systému, který nejspíš pochází z doby Jana Žižky z Trocnova, činí z Kalicha památku evropského významu.
Kategorie
Fotogalerie
Galerie - Zřícenina hradu Kalich
