Zlatá stezka Zemí hradů
„Zlatá stezka Zemí hradů“ v celkové délce 89 km z Budyně nad Ohří do Úštěku propojuje většinu významných hradních památek v oblasti Českého středohoří.
České středohoří je především krajem s neopakovatelnou atmosférou krásné přírody, vysokých čedičových kup a – to především – zemí hradních zřícenin, které tyto dominantní vrcholy korunují. A ty nádherné výhledy do kraje! Nic podobného v českých zemích neuvidíte. Navíc jen málokdo si uvědomí, že České středohoří je místem, kde se odehrávají nejstarší české pověsti a že je také jediným regionem, kde svého strategického génia vtiskl do vlastních hradních staveb neporazitelný český vojevůdce Jan Žižka z Trocnova a Kalicha.
Trasu je možné si prodloužit i za hranice Ústeckého kraje a pokračovat z Úštěka na Blíževedly až na Ronov. A několi kilomětrů navíc je pak samostatná odbočka na Helfenburk.
Mapa trasy: https://mapy.cz/s/fakopacora
Zastávky
Staňkovice
První zmínka o Staňkovicích (Stanchouici) se vyskytuje v listině vydané 12. prosince roku 1255 ve Znojmě. Ve Staňkovicích byl tehdy dvůr, který drželi johanité a k němuž náležely Pohořany, Trnovany a Podviní.
Během husitských válek se dostal staňkovický dvůr do držení pánů z Roupova, v jejichž rukou zůstal až do Bílé hory. Písemné prameny jsou ale na zprávy o Staňkovicích skoupé a nejasná zůstává i zmínka z roku 1546, kdy je v místě připomínána tvrz. Staňkovický dvůr se udržel do roku 1796, kdy byl rozparcelován. V 18. století býval ve vsi hostinec (ve správě vrchnosti) a samostatně stojící mlýn, který je dnes zapsán v seznamu kulturních památek (jeho současná podoba však pochází až z roku 1830). Dalšími místními pamětihodnostmi jsou roubené a zděné domy z 18. a 19. století a zejména kaple svatého Prokopa z roku 1868, stojící v centru obce. Kaple je pseudoslohová s románskými prvky a slouží jak církevním, tak kulturním účelům – konají se v ní pravidelné koncerty. Staňkovice dnes náleží k nejmenším českým obcím, ale nebylo tomu tak vždy. V polovině 19. století, kdy obec dosáhla největšího rozkvětu, zde bylo 42 domů, v nichž žilo 256 obyvatel. K jejich úbytku pak došlo postupně v důsledku malé výnosnosti zemědělské půdy. Největší pokles počtu obyvatel nastal po roce 1945.