Štětí, vlakové nádraží

ŽELEZNIČNÍ DOPRAVA REGIONU ŠTĚTSKO

Po obou stranách Labe vedou elektrifikované železniční tratě. Město Štětí má dvě vlakové nádraží Štětí a Hněvice. Obě leží na důležitých železničních uzlech. Štětí na trase Ústí nad Labem s Lysou nad Labem, Hněvice na uzlu spojujícím Ústí nad Labem a Prahu.

Zdejší železniční trať se před několika lety stala součástí významného železničního koridoru Berlin – Praha – Vídeň. Při jeho celkové rekonstrukci a modernizaci v letech 1999 –2001 bylo také zcela přebudováno nástupiště železniční stanice Hněvice s podchodem pod kolejištěm. Současně byl přestavěn také silniční podjezd, který dosud neumožňoval průjezd vyšších vozidel. Dnešní nádražní budova pochází podle architektonického dekoru průčelí z meziválečného období (r. 1924).

Železniční stanice Hněvice

Železniční stanice v Hněvicích byla postavená a uvedená do provozu v roce 1851 jako součást levobřežní trati z Prahy do Podmokel. Nádraží se nejdříve jmenovalo Štětí, později se několik let nazývalo Štětí-Hněvice, nyní se již jmenuje nádraží Hněvice. Kvůli snadnějšímu spojení se Štětím byla na Labe položena pontonová lávka, které se lidově říkalo „létací most“ (německy: fliegende Brucke). Tato štětská rarita sloužila do zahájení regulace labského koryta v roce 1908. Dalších 65 let opět cestující převážel jen starý dobrý přívoz až do zprovoznění nového železobetonového mostu v roce 1973.

Vlečka do papírny

Roku 1883 byla zřízena od štětského nádraží do cukrovaru vlečka. Vlečka sloužila i později zde vybudované papírně. Protože měla příliš strmý sklon, byla zrušena v 70. letech 20. stol. po vybudování vlečky z hněvického nádraží na novém mostě. Potřeba této vlečky pro papírenský závod byla hlavním motivem pro výstavbu i jinak potřebného mostu.

Průjezd Františka Josefa I. Hněvicemi

V Kronice školy RAČICKÉ je zápis o průjezdu císařova vlaku zdejším nádražím:

„V měsíci červnu roku 1901 zavítalo Jeho Veličenstvo, náš nejmilostivější císař a král, František Josef I. na návštěvu do svého milovaného království Českého. Po delším pobytu v Praze cestoval po dráze dále k severu. Dne 17. června projel zdejší železniční stanici Štětí-Hněvice, ubíraje se k Roudnici a Terezínu. Přičiněním veškerého předního občanstva bylo nádraží, kam se dostavily mimo četného občanstva i školní dítka svátečně vystrojené a opatřené četnými praporečky v barvách zemských a říšských se svým učitelstvem, aby braly podílu na slavnostním uvítání toužebně očekávaného zeměpána, velmi pěkně vyzdobeno. K uvítání sešly se dítka a občanstvo ze školních obcí Horních Počapel, z Předonína a z Račic. Taktéž i spolky, jako hasiči a vojenští vysloužilci, zde byly v plném počtu zastoupeny. Brzo po 8. hod. ranní oznamovaly výstřely z hmoždířů, že dvorní vlak překročil vjezd staniční. Hudba zahrála císařskou hymnu a všichni přítomní provolávali nejvznešenějšímu mocnáři mnohokráte nadšeně „Sláva!“. Školní děti mávaly radostně svými praporečky a podporovány hudbou pěly i 1. sloku císařské hymny.

Dvorní vlak projížděl stanici zcela zvolna, i mohli všichni přítomni úplně zřetelně spatřiti Císaře Pana. Jeho Veličenstvo pohlíželo, neustale se uklaněje, s patrným potěšením na výzdobu nádraží i školní dítka, nadšením plesající, a bylo očividně velmi mile dojato. Teprve při výjezdu ze stanice počal se vlak rychleji pohybovati… Slavnostní den císařský zde tímto ukončen a zůstavil v srdci všech účastníků milý a nezapomenutelný dojem a blahou vzpomínku na ty kratičké sice, ale vpravdě krásné chvíle v projevování úcty a oddanosti k Jeho Veličenstvu…“

Fotogalerie

Galerie - Štětí, vlakové nádraží