Chcebuz

CHCEBUZ – FILM LIDICE

Chcebuz a Lidice

Chcebuz se v létě 2010 proměnila ve filmové Lidice. Filmaři si obec vybrali k natáčení historického velkofilmu pro její podobnost s původními Lidicemi. Ty jsou jednou z nejtruchlivějších vzpomínek na krutosti druhé světové války. Hlavní role ve filmu ztvárnili Karel Roden, Zuzana Fialová, Zuzana Bydžovská, Roman Luknár nebo Jan Budař.

„Chcebuz byla vybrána díky své mimořádné podobnosti s opravdovými Lidicemi, nechybí v ní například vyvýšený barokní kostel ve středu vsi nebo stará budova školy,“ uvedl k výběru lokace producent filmu Adam Dvořák.

Na natáčení se podíleli v rolích komparsistů i občané Chcebuze, Štětí a dalších obcí regionu. „Na spolupráci s místními lidmi obsazenými do komparsních rolí mám jen ty nejlepší vzpomínky. Ono to natáčení, kdy dojde k vyhnání lidických obyvatel na náves, bylo emotivně náročné a silné. Víceméně všichni jsme v té chvíli podlehli síle situace a řada žen skutečně reálně plakala. Prožitek toho, čím museli lidé v Lidicích projít, byl tak silný, že jsme ho brali jako skutečnost,“ řekl režisér filmu Petr Nikolaev.

Film Lidice

Vypálení Lidic byl jediný oficiálně přiznaný akt genocidy fašistického Německa, který za války otřásl celým světem.

Film vznikl podle scénáře původně nazvaného Nokturno uznávaného spisovatele a historika Zdenka Mahlera, v roce 2007 byl oceněn Českým lvem jako nejlepší nezrealizovaný scénář.

Přestože, nebo právě proto, že se jedná o mimořádnou filmovou látku, byla cesta k první klapce trnitá. Díky vstřícnému přístupu některých českých společností a štědrosti českých obcí, kterým nebyl osud filmu lhostejný, se po mnoha peripetiích 26. července 2010 začalo natáčet.

Film Lidice je založen na skutečných událostech. Vypráví o lidech stejných, jako jsme my – uměli milovat, být nevěrní, přetvařovat se, radovat se, lichotit, být čestní. Film je postaven na třech stěžejních, navzájem se prolínajících příbězích, které se odehrávají na pozadí tragického události vypálení Lidic.

První z nich je o nešťastné náhodě, kdy otec František Šíma (Karel Roden) v hádce neúmyslně zabije syna. Je za to trestán nejen odsouzením k pobytu ve vězení, díky kterému jako jediný lidický muž přežije, ale i pohrdáním lidmi z vesnice a vlastními výčitkami. Druhý zachycuje osud dopisu, který se stal záminkou pro samotný akt vypálení Lidic. Skrývá se za ním příběh lásky, lži a falešného hrdinství. Třetí přináší obraz lidického četníka Vlčka (Roman Luknár), obraz osobního strachu, osobní zodpovědnosti a morálky, vztahu k systému, ale i o tom, zda je opravdovou výhrou přežít, když cenou za to je ztráta vlastní důstojnosti a svědomí.

Lidice

Tragickou změnu připravila Lidicím okupace Československa. Za účelem tvrdého potlačení vzrůstajícího protifašistického odboje byl v září 1941 jmenován do funkce zastupujícího říšského protektora šéf bezpečnostní policie a bezpečnostní služby SS-Obergruppenführer a generál policie Reinhard Heydrich. Jeho krátké působení přineslo zatčení 5000 protifašistických odbojářů či jejich spolupracovníků. Stanné soudy pracovaly naplno a okupanti se nezastavili ani před vraždami bez jakéhokoliv soudu, jejichž účelem bylo šíření atmosféry strachu po celé zemi.

Osudy lidí českého národa zamíchalo rozhodnutí československé vlády v Londýně - plán atentátu na Reinharda Heydricha. Útok československých parašutistů, při němž byl Heydrich 27. května 1942 smrtelně zraněn, přinesl události, které vzrušily celý svět.

Nejasný dopis zaměstnankyni slánské továrny, zadržený spolumajitelem F. Pálou, vyvolal u kladenského gestapa podezření na spojitost atentátu s rodinou Horákových v Lidicích, neboť jejich syn byl příslušníkem čs. zahraničního vojska ve Velké Británii. Přestože nebyly vyšetřováním ani prohlídkami nalezeny žádné kompromitující materiály, zbraně ani vysílačka, němečtí pohlaváři potřebovali vykonat akt pomsty za smrt "vynikajícího muže německého národa". Tento brutální čin se rozhodli uskutečnit právě na obyvatelích obce Lidice.

Osud malé vesnice, ve které žilo 503 obyvatel, se začal naplňovat 10. června 1942 několik hodin po půlnoci. Z rozkazu K. H. Franka bylo tohoto osudného dne 173 lidických mužů na zahradě Horákova statku zastřeleno. Ženy a děti byly převezeny do tělocvičny nynějšího kladenského gymnázia, kde však byly po třech dnech od sebe násilně odtrženy. Kromě dětí vybraných na poněmčení a dětí do jednoho roku byly všechny bez milosti otráveny výfukovými plyny ve speciálně upravených autech v nacistickém vyhlazovacím táboře v polském Chełmnu nad Nerrem. Ženám byl přisouzen boj o život v koncentračním táboře v Ravensbrücku.

Kromě okamžité či pomalé fyzické likvidace v koncentračních táborech přistoupili nacisté i k likvidaci obce jako takové. Domy byly nejprve vypáleny a posléze ničeny plastickými trhavinami. Likvidační četa se nezastavila ani před destrukcí kostela sv. Martina, ani před likvidací posledního místa odpočinku - místního hřbitova. Veškeré terénní úpravy byly dokončeny v roce 1943 a po živé obci zbyla jen holá mlčící pláň. Do konce války označovaly území Lidic jen vstup zakazující nápisy.

Fotogalerie

Galerie - Chcebuz