loupeznik-uvodni.jpg

Naučné putování loupežníka Štětky

Naučná stezka po okolí města Štětí pro celou rodinu přibližující historii a malebnou přírodu, průmysl i zemědělství Štetska. Putováním provádí legendární Loupežník Štětka se svou čtyřčlennou družinou předávající informace na vyznačeném okruhu začínaj

V dávných dobách třicetileté války byl loupežník Štětka pánem hlubokých lesů, polí i strání v okolí městečka Štětí. Dnes je jeho domovem bývalá jeskyně Mordloch, ukrytá daleko od lidí uprostřed stračenských lesů. Kde kdo jej v kraji zná. Chudé a poctivé chrání, nepoctivost a lakotu spravedlivě trestá. Tento kraj mockrát křížem krážem prochodil. Zná zde každou cestu i pěšinku v mlází.

Při dobrodružném putování s loupežníkem Štětkou narazíte na naučné tabule, které vám prozradí vše o historii, přírodě, fauně a flóře, průmyslu a zemědělství zdejšího regionu či navštívíte bájnou jeskyni Mordloch loupežníka Štětky. Vyzkoušet také můžete poznávací soutěž Po stopách loupežníků či loupežnický geocaching.

loupeznik-19-obr1.jpg

Štětí, pečovatelský dům

OSOBNOSTI MĚSTA ŠTĚTÍ

Augustin Lukeš

Augustin Lukeš, vlastenec, učitel, ředitel školy a starosta města Štětí, se narodil na Příbramsku 1. srpna 1894. Jako syn horníka neměl na růžích ustláno. Ještě před maturitou na příbramské reálce mu šachta zabila otce. Mladý hoch tak byl nucen vypomáhat si při studiích kondicemi. Silného a nadaného studenta podporovali zvláště profesor přírodních věd Jan Roubal a profesor češtiny Josef Geiger. Tělem i duší rozený tribun lidu přichází ještě ve vojenské blůze do poněmčeného Štětí, tehdy dvoutisícového městečka, aby se stal buditelem českého lidu uprostřed národnostního boje. Vyučuje a vychovává mládež, přednáší pro dospělé, které sdružuje kolem sebe. Lehce studuje dále a vyrůstá po učitelských zkouškách ve významného lidovýchovného pracovníka. V dalších létech mu přibývá, již jako řediteli českých škol a starostovi města, mnoho práce. Po výstavbě moderní školní budovy v roce 1933 spojuje duchovně českou mládež obou labských břehů a usiluje se svými spolupracovníky o spojení trvalé - žádá o stavbu mostu přes Labe. Augustin Lukeš, vytrvalý po otci nepolevuje a naopak s přibývající prací zvyšuje tempo. Spěchá, jako by tušil, že mu nebude dopřáno mnoho let … Píše se rok 1938, začíná kalvárie českého národa. Lukeš se uchyluje s rodinou k sokolským bratřím do Brandýsa n. L. a dává se do nové práce. Provádí na školách přírodovědný výzkum a odevzdává obsáhlou studii k inspektorské zkoušce. Věřil pevně, že se po válce vrátí do Štětí. Nevrátil se. Pro české Štětí dal život dne 25. dubna 1942 ve věku 48 let. Zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi. Vláda ČSR mu po válce udělila válečné vyznamenání a byl také jmenován školním inspektorem in memoriam.

Ernst Kreische

Narodil se 5. 6. 1902 v Děčíně jako syn lékárníka. Absolvoval učitelský ústav v Litoměřicích a po získání aprobace se stal učitelem odborných předmětů na německé měšťanské škole ve Štětí. Byl však i nadaným básníkem a spisovatelem. Vedle lyrických básnických sbírek i autorem řady románů. Jako člen německé sociální demokracie byl již od roku 1933 v opozici proti henleinovcům a také v kontaktu s německými autory, prchajícími k nám před Hitlerem. Byl např. členem pražského svazu německých spisovatelů. V zastoupení tohoto svazu byl v roce 1937 pozván k prezidentu E. Benešovi na Pražský hrad. V tehdy německém Štětí, umožnili sociální demokraté v čele s Kreischem v roce 1933 zvolení českého učitele Augustina Lukeše starostou města, což jim henleinovci nikdy neodpustili. Ernst Kreische byl proto po celou okupaci pod trvalým dohledem gestapa. Opakované výslechy přispěly k zhoršení jeho zdravotního stavu, ale i tak zůstávají nad jeho předčasnou smrtí dne 8. 9. 1944 otazníky. Zemřel v litoměřické nemocnici týden poté, co v ústecké nemocnici zemřel velmi záhadně bývalý starosta Leopold Pólzl. V roce 1991 byla na budově pečovatelského domu ve Štětí odhalena na počest E. Kreischeho pamětní deska.

Václav Voseček

Narodil se 26. září 1882 v Hořicích. K rakousko–uherskému námořnictvu nastoupil 29. června 1902 v námořní akademii v Rijeka (dnes Fiume). 1. května 1907 se dočkal prvního důstojnického patentu, byl povýšen na Linienschiffsfähnrich. Poté sloužil na více jak desítce lodí k. u k. Kriegsmarine. Například na bitevní lodi S.M.S. Tegetthoff a křižníku S.M.S. Zenta. Letecký výcvik absolvoval v roce 1911. V srpnu 1914 získal diplom námořního pilota FAI č.1. Od roku 1913 sloužil na základně námořního letectva Santa Catarina v Pule. Po vypuknutí války se stává 4. září 1914 velitelem rakousko–uherského námořního letectva a zároveň i velitel základny námořního letectva v Pule. Po vypovězení války Itálie Rakousku–Uhersku 23. května 1915, provedl Voseček v noci z 23. na 24. května první nálet proti Itálii. O tři dny později, při náletu na Benátky musí nouzově přistát v laguně Comaccio, kde upadl do Italského zajetí. V květnu 1917 se mu podařilo ze zajetí přes Švýcarsko utéct. Poté opět nastoupil jako základny Santa Catarina v Pule. Po vzniku Československa se přihlašuje do služeb československého námořnictva na Labi a Dunaji. V roce 1919 je přijat do služeb obchodního loďstva a stává se prvním důstojníkem na prvním zaoceánském plavidle Československé republiky, námořním parníku Legie. V roce 1921 se stává kapitánem Legie. V roce 1936 se s druhou manželkou Jindrou stěhuje do Štětí, kde si nechal postavit na břehu Labe vilu. V říjnu 1938 po mnichovské konferenci většina českých obyvatel uprchla do Protektorátu, Vosečkovi však domov neopustili a ve Štětí vydrželi celou druhou světovou válku. V květnu 1945 se V. Voseček stal členem Národního výboru, který převzal moc ve Štětí. V roce 1948 Vosečkovi spolu s několika dalšími nekomunisty neunikli pranýřování. Zemřel v roce 1969 na rakovinu.

Fotogalerie