Štětí, Labe

LABE – POVODNĚ A LODNÍ DOPRAVA

Povodně v minulosti

Obydlí, umístěná blízko říčního koryta, stále ohrožovaly časté povodně, zejména při jarním tání sněhu a následném odchodu ledů, ale také při letních průtržích mračen. Každoroční velké vody se samozřejmě neevidovaly, ale zaznamenány jsou mimořádně velké povodně v letech: 1636, 1658, 1784, 1821, 1827, 1842, 1845, 1890, 1935 a 1965 a zejména zatím ta největší v roce 2002.

Při povodni r. 1784 zničila velká voda dosavadní štětský dřevěný kostel. Zděná věž se dvěma zvony patrně nápor vod a ledových ker vydržela. Současně vzala za své farní budova a 72 domů bylo v dobrém případě jenom těžce poškozeno. Veliké hrdinství prokázal také domkář Václav Reichel z Malého náměstí čp. 128. Jeho čin zapsal městský syndikus Mück do německé knihy městských protokolů se všemi podrobnostmi: „Když voda v noci okolo druhé hodiny vnikla se vší mocí do jeho jizby, protloukl strop, vylezl na půdu a zvedl tam také ženu a své tři děti, - nejmladšímu byly 3 týdny. Sotva se to stalo, povolily stěny domku pod tlakem ledu, strop se zřítil a žena s dětmi spadly zase dolů do vody. Reichelt vylezl vikýřem, přebrodil se k oknu a uviděl, že manželka a děti leží ve vodě pod zříceným stropem. Jako zázrakem se jim nic nestalo. Postupně je vynášel přes ledovou záplavu k blízkému nezatopenému chlévu…“

V r. 1827 velká voda a ledy odnesly pískový ostrov u Počeplic a urvaly část městského ostrova u Štětí, takže před městem vznikly na břehu písečné náplavy. Tehdy vyčnívaly z labského koryta také tři příkré skalní bloky. V r. 1842 zase dlouhotrvající sucho způsobilo, že v řece teklo tak málo vody, že po celé léto nemohl přívoz vůbec převážet. Také to nebylo třeba, neboť do Hněvic se lidé brodili pěšky a voda jim sahala nejvýše ke kolenům. Lodní mlynáři museli mlet pro sedláky z dalekého okolí, neboť mlýny na potocích neměly po celé léto žádnou vodu. Následující zima byla zase tak mírná, že Labe nezamrzlo a lodní mlýny mohly mlet celou zimu. Naproti tomu, po mimořádně kruté zimě r. 1844 -1845, ještě 22. března řeku svíral silný ledový příkrov, takže potahy po něm mohly jezdit na druhou stranu. Pak přišla náhlá obleva a ta způsobila povodeň, při níž hladina vystoupila ještě o 0, 5 m výše než v r. 1784. V kostele stála voda 0,5 m nad dlažbou a 76 domů poblíže řeky voda zatopila a některé z nich se zřítily. Celkem 28 domů se stalo neobyvatelnými.

Poslední, a zároveň největší povodeň, postihla město Štětí v srpnu roku 2002. Rozvodněné Labe se před kulminací dostalo až na hranici pěší zóny a nového náměstí. Zatopena je Dohnalova ulice, domy na Husově náměstí, kostel sv. Šimona a Judy, Vyšší odborná škola, pod vodou je prodejna Penny marketu. Rozvodněná řeka zaplavuje i štětskou papírnu, která přerušuje provoz.

Přechod přes Labe

V nejstarší době pravděpodobně vedl přes řeku brod, který bylo možno celoročně přebrodit na koni. V suchých letech se v létě při nízkém stavu vody lidé brodili pěšky. Když řeka v zimě zamrzla, chodilo se přes řeku po ledě. S přibývajícím počtem obyvatel na obou březích řeky přestal tento riskantní způsob přechodu vyhovovat a na řece se objevil přívozní člun nebo prám. Právo přívozu přes Labe obdrželo městečko Štětí již r. 1557 od krále Ferdinanda I. V r. 1851 byl přes Labe zřízen pontonový most, spíše lávka pro pěší, pro usnadnění přístupu k nové železniční stanici v Hněvicích. Lávce se říkalo létací most, asi proto, že se pohupoval po labské hladině. Tato štětská atrakce byla demontována spolu s lodními mlýny při regulaci labského koryta r. 1908. Pak opět převážel pouze labský přívoz až do dokončení nového mostu v r. 1973. Přístupová cesta na hněvické straně řeky a čekárna dosud ukazují polohu přístavu někdejšího přívozu.

Lodní doprava

Lodní doprava po Labi se provozovala jen sporadicky, v minulosti pouze na jaře a na podzim, neboť v létě teklo v řece málo vody a v zimě řeka zamrzala. Po proudu pluly nákladní lodi a hlavně vory samotíží. Proti proudu se prodíraly nákladní lodě, tažené koňmi, později i parníky. Koňská jízdní cesta vedla po levém břehu, se Štětím tedy neměla přímý kontakt. Roku 1885 byl do řeky položen řetěz pro plavbu parníků po řetěze. Parníky pro osobní dopravu začaly vozit cestující v roce 1841. Po dočasném přerušení provozu byla obnovena osobní doprava r. 1885. Na počátku 20. stol. se prováděla tzv. kanalizace Labe, která měla za cíl jednak zmírnit důsledky častých ničivých záplav, jednak zajistit lodní dopravě co nejvíce dnů v roce dostatečné množství vody.

Důsledná regulace labského koryta a promyšlený systému jezů se zdymadly toto očekávání splnily. Na dolním Labi v severních Čechách tak v letech 1903 –1919 vznikly jezy u Dolních Beřkovic, u Račic, u Roudnice n. L., u Českých Kopist a u Lovosic, budované postupně směrem po proudu. Tyto hradlové jezy byly vybaveny zdymadlovými plavebními komorami a vorovými propustmi. Na zimu se jezy rozebíraly, aby nedošlo při náhlém tání k ledovým zácpám. Jezy se zdymadly a prohloubené labské koryto se stabilizovanou hloubkou ponoru značně usnadnily nákladní i osobní lodní dopravu. V meziválečném období 20. stol. fungovala na regulovaném Labi pravidelná osobní doprava podle jízdního řádu, se zastávkou u Štětí, ovšem mimo zimní měsíce.

Fotogalerie

Galerie - Štětí, Labe