Brocenská cesta

VÝZNAM A HISTORIE PŮVODNÍCH CEST REGIONU ŠTĚTSKO

Důležité cesty regionu Štětsko

Štětí nebylo v historii nikdy významným městem a projevovalo se to i tím, že ty nejdůležitější a nejvýznamnější cesty městečko míjely. Cestu, která dnes stoupá po Hošteském kopci známe sice již z dávných dob, ale pouze jako pešinu pro pěší. Díky strmosti svahu nebylo možné použít jí pro vozovou dopravu. Navíc městečko Štětí postrádalo kamenný nebo dřevěný most a místní brod nebyl díky nestálosti Labské hladiny spolehlivým přechodem přes řeku. Fungoval zde sice přívoz, ale obchodníci volili raději jiné, spolehlivější cesty. Z městečka vedla celá řada pěšin a polních cestiček, které se rozbíhaly do všech okolních vsí. Podél Labe do Počeplic, do Stračí, kolem městské šibenice do Čakovic a do Radouně nebo přesvinice do Chcebuze. Byly to však jen cesty a cestičky lokálního významu.

Od nepaměti byla důležitou cestou tzv.“Snědovická cesta“, která vedla od Mělníka, přes Liběchov, který byl sídlem panství, okolo dnešní Hraběcí a Mariánské kaple, do Radouně. Zde se cesta rozdvojovala, jedna její větev vedla do Snědovic, které byly též sídlem poměrně rozsáhlého panství, druhá větev pokračovala z Radouně přes Čakovice do Hoštky.

Hoštka měla ve starších dobách tu výhodu, že skrze ní vedla důležitá obchodní cesta a to byla cesta Lužická. Další poměrně důležitou a významnou cestou byla tzv. Brocenská cesta, která vedla také z Liběchova, ale pokračovala dále do Brocna, kde končila u zdejšího zámku.

Historie cest

Nejstarší cesty byly vedeny poblíž vodních toků, místy kde povrch terénu dovoloval cestu pěších, jezdců na koních, jízdu kár o jedné ose, vozů se čtyřmi koly a posléze kočárů s otočnou přední nápravou. Trasy byly vybírány přírodním málo upraveným terénem, pláněmi, strmými uměle zřízenými úvozy a podél vodotečí. Příkopy byly až pozdním vynálezem. Terén byl zpevňován dřevěnými hatěmi, kamenitými zásypy v mokřinách a trasy byly vedeny značně širokými průseky. Šířka průseku se volila na dostřel pistole pro zlepšení obrany cestujících. Bezpečnost zaručovala vrchnost místně příslušná. Před ustavením vrchnosti pečovala o bezpečnost hradiska a po třicetileté válce vojenské stráže. Kvalita cest rostla jen velmi pomalu, s rozvojem obchodu v 15. a 16. století rostl tlak na zlepšení dopravní situace, stezky se rozšířily na zemské silnice, avšak se stále špatným povrchem. Za sucha v podstatě uježděné pruhy půdy občas zpevněné hatěmi, proutím či výjimečně kamením, za deště se měnili v bažinu.

Naložené vozy byly snadným cílem lapků – štěstí měl ten, kdo přežil. Cestování probíhalo na vozech (kupeckých), kárách, s nosiči s nákladem na zádech, se soumary (koně a mezci) s nákladními sedly, dále s trakaři, vleky a kolečka, v zimě na sáních. Cestování bylo často nepohodlné, káry se třásly a ani rychlost nebyla veliká. Obvyklým doprovodem byli od 14. století poslové na koních nebo pěší. Ozbrojení ve dvojicích, měli ubytování zdarma v obchodních stanicích s právem na čerstvé koně. Vlastní posly si vydržoval pouze panovník nebo významný šlechtic, dále města a církev. Mimo oficiální posly též kupci, řemeslníci, tovaryši, potulní mniši a studenti a jiní pocestní.

Kříže a boží muka u cest

Často byl kříž postaven ze žalu či úcty k osobě, která na místě zemřela, ať již přirozenou či násilnou smrtí. Kříž ale neznamenal vždy nutně to, že by na místě došlo k úmrtí, někdy se nechal postavit právě proto, že např. nehoda, která se na místě udála, dopadla šťastně.

Často byl kříž postaven na místě, kde došlo k nějakému zločinu. Nejčastěji byly na takových místech umístěny tzv. smírčí kříže. Jejich smírčí význam je spojen s potřebou budování památky zemřelým. Velké množství těchto křížů byly vybudovány smluvně. Již ve středověku, v dobách, kdy bylo platné smírčí právo, bylo povinností osoby, která měla nějaký ten zločin na svědomí, odčinit ho. Smírčí smlouva navíc ochránila pachatele před případnou mstou. Zavazovala k různým povinnostem, mezi ně patřilo nechat za zemřelého sloužit mši a právě vytesání a postavení kamenného kříže. Tyto kříže jsou vytesány z jednoho kusu kamene a často na sobě mývají vysekané nápisy, letopočty či jiné značky. Setkáváme se s nimi už od dob pozdní gotiky.

Kromě smírčích křížů v krajině můžeme potkat ještě jiné typy drobné sakrální architektury. Patří mezi ně kříže tvořené z kamenného soklu a kovového či rovněž kamenného kříže, boží muka, výklenkové kapličky, volně stojící sochy, zvoničky a potom také méně zachované kříže dřevěné. Vznik těchto objektů na rozdíl od smírčích křížů tak jednoznačný nebyl.

Kříže dříve bývaly dřevěné, ale vzhledem k tomu, že dřevo snadno podléhá vlivům přírody, musely být častěji obnovovány. Proto později, zhruba od 18. století, stal se nejčastějším materiálem pro výrobu křížů kámen. Také se postupně zvyšuje používání litiny, zprvu se z ní odlévá pouze tělo Krista, později i celý kříž. I nyní ovšem můžeme vidět kříže dřevěně, obnovené podle lidových vyprávění. Tyto kříže na sobě mohou mít i plechovou postavu Krista, či cedulku s letopočtem označujícím datum vzniku.

Fotogalerie

Galerie - Brocenská cesta